Rebel

Můj zájem o nonkoformní život i umění mě přivedl již v době studií k českému undergroundu, kde jsem působil aktivně jako organizátor nezávislých koncertů a distributor samizdatových tiskovin a nahrávek. Tehdy pod vlivem jednoho z televizních dílů o majoru Zemanovi, Mimikry, vznikla moje přezdívka Lábus, a to pro neobyčejnou podobnost s hercem Jiřím Lábusem v jedné ze záporných rolí „vlasatce“. Tento zájem o necenzurované umění postupně přerostl v aktivní účast v disidentském hnutí, nejen na poli kultury, ale i v prostředí Charty 77 a při obhajobě lidských práv a svobod. Touto činností jsem si ovšem vysloužil pozornost Státní bezpečnosti, která postupně narůstala do permanentní šikany, protože jsem nebyl ochoten slevit ani ze svých představ o svobodném životě, ani podepsat vázací akt, tedy tzv. spolupráci. Byl na mne zaveden svazek jako na prověřovanou osobu, který byl 31. 12. 1987 změněn na nepřátelskou osobu II. stupně (svazek č. 25996).

Dne 6. září 2017 jsem jako jediný občan města Louny obdržel za svou činnost od Ministerstva obrany České republiky Pamětní odznak účastníka odboje a odporu proti komunismu. V neděli 26. 11. 1989 jsem byl přítomen zakládající schůzky aktivistů, z níž vzniklo posléze Občanské fórum, jehož činnosti jsem se účastnil v tiskové sekci, kde jsem spoluvydával Zpravodaj OF. V roce 1990 jsem kandidoval za Lounskou občanskou koalici, z 19. místa jsem se volebními preferencemi posunul na místo 11. a stal se členem zastupitelstva města Loun (1990 – 1994).

V letech 1991–1992 jsem zasedal v redakční radě lounského kulturně-politického měsíčníku Aréna – Bez bázně a svobodní, kterému poskytl rozhovor např. i Václav Havel, s nímž jsem se stýkal ještě před rokem 1989. V roce 1990 jsem opustil místo agronoma a nastoupil jako dramaturg do Městského kulturního zařízení Luna, poté od roku 1991 jsem jako OSVČ provozoval knihkupectví a soukromou galerii, rockový klub Mandarin (1992 – 1997), v letech 1995 – 1998 pracoval jako ředitel Kina Svět (dnes 3D Kino Svět), pak vedl rockový klub Opera a prodejnu s vegetariánskou stravou (1999 – 2002).

Vysokoškolské vzdělání jsem si doplnil na Univerzitě Jana Amose Komenského, v roce 2010 bakalářskou prací Subkultury; prostředí undergroundu jako prostoru svobody a svobodného umění (vedoucí práce doc. PhDr. Radomír Havlík, Csc.), magisterské studium jsem ukončil v roce 2012 diplomovou prací Vrchlického divadlo v Lounech jako kulturní instituce menšího města (vedoucí práce PhDr. Josef Herman, Csc.).

Vydavatel, produkční

V roce 2001 jsem založil nezávislé hudební vydavatelství Guerilla Records, které do dnešní doby vydalo přes 150 titulů na CD a DVD alternativní a undergroundové hudby (a to skupin jako např. Plastic People Of The Universe, DG 307, Umělá hmota, kabaret Dr. Caligariho, ale i poezie v podání Ivana Martina Jirouse, Pavla Zajíčka, Jaroslave Erika Friče, Básníka Ticho, anebo filmovou produkci režiséra Tomáše Bambuška, více na www.guerilla.cz) a uspořádal celou řadu koncertů. K nejvýznamnějším patřila např. dvoudenní Pocta českému undergroundu (2011), Pocta Ivanu M. Jirousovi (2012), anebo oslava 15 let vydavatelství Guerilla Records, vše v pražském Divadle Archa. Ale koncerty probíhaly – a dosud probíhají – od velkých sálů jako jsou Lucerna Music bar, Palác Akropolis, Futurum nebo Rock Café, přes klub Vagon až po komorní prostory břevnovského Kaštanu nebo kultovního Vystřeleného oka; jistě jich za tu dobu byly stovky.

Ředitel divadla, galerista

V roce 2002 jsem vyhrál výběrové řízení na pozici ředitele právě rekonstruované budovy městského Vrchlického divadla a v roce 2003 zahájil jeho provoz. V roce 2010 jsem inicioval v jeho suterénních prostorách vznik Galerie města Loun, která se zabývá odkazem a významem řady výtvarných umělců, kteří v Lounech a okolí žili či žijí (Zdeněk Sýkora, Vladislav Mirvald, Kamil Linhart, Václav Jíra, Tomáš Polcar, Tomáš a Petr Císařovští, Jaromír Funke a řada dalších), pod mým vedením se posléze v letech 2014/15 zrekonstruoval a otevřel Kulturní dům Zastávka, největší kulturní zařízení v Lounech a širokém okolí. Obě tyto instituce se posléze zařadily pod příspěvkovou organizaci Vrchlického divadlo. K 31. 12. 2018 jsem na vlastní žádost z jejich vedení odešel, od jeho otevření až do mého odchodu navštívilo Vrchlického divadlo 461 957 diváků a proběhlo v něm na 2 666 představení. V Galerii města Loun se uspořádalo 27 výtvarných výstav, které shlédlo 8 000 milovníků výtvarného umění a proběhlo tam 213 doprovodných akcí a do Kulturního domu Zastávka na 402 akcí přišlo 80 798 návštěvníků. Celkem jsem tedy za dobu svého působení připravil – a nesmím zapomenout na nejrůznější kolegy a spolupracovníky, kteří se na provozu podíleli také – takřka 3 500 kulturních akcí, které navštívilo přes 550 000 diváků. Během roku 2019 jsem ještě z pozice dramaturga připravil přechod divadla pod nové vedení, od roku 2020 zůstávám jako kurátor a produkční Galerie města Loun zodpovědný za její provoz a dramaturgii.

Manžel, otec, dědeček

V roce 2007 jsem si vzal za ženu svou současnou manželku Věru, rozenou Láníkovou, která pracuje jako asistent volnočasového centra a fotografka. Z prvního manželství mám syna Ondřeje (1989) a dnes i vnuka, taktéž Ondřeje (2018).

Autor

Publikuji v celostátním i regionálním tisku: v Lounském Pressu, Svobodném hlasu, Žateckém a lounském deníku, Xantypě, Salonu Práva, Kulturním magazínu UNI, Voknovinách, Babylonu, Mašurkovském podzemném, Ateliéru, Rock and Popu, Revolver Revue, Uších a Větru, Divadelních novinách. Povětšinou se jedná o rozhovory, řada z nich byla publikována i knižně jako součást nejrůznějších sborníků…

Občan

Nezávislým a svobodným člověkem se snažím zůstat celý život a i v krizových situacích jednat a myslet jako svobodný občan. Proto se aktivně účastním protivládních demonstrací proti současnému establishmentu, reprezentovaným prezidentem Milošem Zemanem a premiérem Andrejem Babišem s jeho hnutím ANO. Jednání těchto politiků, postupné oklešťování občanských práv a svobod, pozvolná orientace směrem od euroatlantické civilizace a jejích hodnot mě přiměla, že jsem přijal nabídku ODS (jako společný kandidát TOP 09 a KDU-ČSL), abych se jako nestraník účastnil senátních voleb v roce 2020.

Aktuální koronavirová pandemie změnila plány politických kampaní, což považuji za výhodu. Za kandidáta by měla mluvit především jeho práce, jeho život, jeho postoje, a ne politická masáž či kupování voličů měsíc před volbami. Můj zájem o lidi a práce pro ně, bez ohledu na funkce a odměnu, trvá víc než 30 let. Zejména na poli kultury, ale i jako občanský aktivista, nebo zaměstnavatel desítek lidí.  Moje postoje však zůstaly neměnné po celý život. Bez ohledu na režim, v jakém jsem žil, vždy jsem chtěl spravedlnost a svobodu pro každého. A to mi zůstalo dodnes.

V Lounech 17. 2. 2020